Tak první polovina roku je
za námi, je za námi i několik závodů, ale i
cykloturistických vyjížděk.
První letošní závod "Merida" v Novém Městě na Moravě
se jede po skvělé trati, ale to co tam předvedlo počasí
nestálo za nic. No jak bylo mraky toho bláta, liják, tak
jelikož vozím dioptrické brýle, tak jsem přes ně bohužel
neviděl téměř nic a to se odrazilo i na výkonu. V terénu
jsem se raději držel zpátky a nic neriskoval. Tento
závod byl i zároveň test nových dresů, které díky
nánosům bláta dostaly co proto.
Dalším závodem, i když jsem nefiguroval ve výsledkové
listině byl Bikemaraton v Ústí n. O. Chtěl jsem
si zde jenom potrénovat před Králem Šumavy, ale jelo se
mi velice skvěle a tak jsem závod objel celý. No pak
jsem litoval, že jsem to jel bez čipu, protože výsledek
byl dobrý.
A pak za týden přišel dlouhý Král Šumavy. Bohužel
jsem se na tak dlouhý závod nepřipravoval cíleně a taky
to pak podle toho dopadlo. Trasa závodu byla skvělá,
počasí taky parádní, ale už po nějakým 70 km mě začaly
brát křeče do nohou a bylo zle. Navíc se přidal i defekt
zadního kola, takže s výsledkem jsem moc spokojený
nebyl.
Za to na Maštalích už bylo znát, že trénink plní svůj
účel a jak říkají profící, cejtil jsem, že forma jde
nahoru :o) Podařilo se mě ve své kategorii čtyřicátníků
obsadit 7. místo. Letos bylo na Maštale sice
dobré počasí, ale několika denní pršení před závodem se
na trase podepsalo. Ale jinak fakt spokojenost, navíc v
tombole se povedla skvělá výhra - silniční kolo Scott.
Takže teď můžu trénink obohatit jízdou na silničce :o))
No a pak přišel můj jakýsi vrchol první poloviny roku -
Cyklomaraton doma v Č. Třebové. Stejně
jako vloni jsem jel dlouhou trasu, už jsem i věděl do
čeho jdu :o) Jet dvakrát ten výjezd na Kozlov terénem,
dvakrát k Zabitýmu a na Andrlák a Beranovy doly je
docela těžký. Navíc druhý kolo se většinou jede bez
kontaktu a bez povzbuzujících diváků. Že budu na bedně
mezi českotřebováky jsem tak nějak předpokládal, navíc
letos jsme dlouhou jeli jenom dva. Ale takový tajný sen
bylo umístit se do první trojky ve své kategorii. A
nakonec to vyšlo, takže s výsledkem na domácí trati jsem
velice spokojenej a snad je to i výsledek jarního
tréninku. Počasí se letos taky povedlo.
Posledním závodem v první půlce roku byly Kouty.
Byl to první ročník zařazený do seriálu Kolo pro život a
asi zároveň nejtěžší závod seriálu. Z Loučné nad Desnou
ten asi 15 km dlouhý výjezd k horní nádrži přečerpávací
elektrárny a ještě v tom vedru, které tam v sobotu
panovalo, byl mazec. Ale jinak se mě trať celkem líbila,
hezky to namotali kolem Mravenečníku a pěkný byl i sjezd
do cíle po zdejších sigltrecích.
Mimo závodů jsme s Lenčou, ale i s týmem vyrazili taky
na nějaký cyklovyjížďky, takže jenom o závodech to
nebylo...
O prázdninách chci jet samozřejmě zase časovku v
Těchoníně a pak v srpnu se chci, stejně jako v loňským
roce, zaměřit na přípravu na Sudety. Ta loňská se mě
potom během závodu osvědčila, takže bych to chtěl letos
napodobit. Ale jak to potom v Teplicích n. M. dopadne
budu informovat příště ;o) |
