Na
Panské Pole jsme z Č. Třebové dorazili v 11 hodin. Bylo slunečno.
Tady jsme odstavili náš doprovodný vůz, osedlali kola a vydali se
směr Hadinec po lesní, občas blátité cestě. Přes Vysoký kořen jsme
se přehoupli k Nové Vsi na silnici a pokračovali k Orlickému Záhoří.
Tady to byla až k Trčkovu celkem pohoda, sice trochu foukal
protivítr, ale jelo se po pěkném asfaltu a dá se říct, že i celkem
po rovince (no občas zvlněné).
Od Trčkova k Šerlichu už nás, ale nečekalo nic pěkného. S tím jsme
ovšem počítali, jelikož tu projíždíme i autem (např. v zimě na běžky
a nebo za objekty čs. opevnění). Ale na kole nám tohle zhruba 5km
stoupání dalo celkem zabrat. Odměnou nám bylo knedlo-zelo-vepřo
(Lenka si dala rajdu) v Masarykově chatě na Šerlichu. Obsluha byla
skvělá a rychlá, takže zhruba po 40 minutách už jsme pokračovali
směr Velká Deštná. Tady jsme u srubu Horské služby ještě dali
kafíčko, poseděli a kochali se rozhledem po Orlických horách.
Samozřejmě, že jsme se byli podívat u dřevěné rozhledny na Velké
Deštné.
Poté jsme pokračovali směr Pěticestí, které bylo vzdáleno dalších
11km. Mezi Jelenkou a místem, na mapách nazvaným Pod Homolí,
jsme odbočili vpravo a cestu si zpestřili výjezdem na
kótu Koruna (1099m). Z putování po řopíkách čs. opevnění totiž víme,
že je odtud nádherný výhled na východní část Orlických hor až k
Suchému vrchu. Pokud se totiž jede stále po asfaltce k rozcestí Pod Homolí,
tento nádherný výhled se nenaskytne. Na Korunu sice vede travnatá
cesta s krátkým stoupáním, ale stojí to za to, doporučuji. Ale
pozor, jet na Korunu opačně, tedy od místa Pod Homolí, tak to jsou
serpentiny v šíleném stoupání!
Pak jsme po asfaltce ("bunkrové cestě") minuli Tetřeví vrch a
Kunštátskou kapli (stavíme se někdy příště) a sjeli na Pěticestí.
Tady proběhla menší svačinka - müsli tyčka a chvilku jsme poseděli.
Odtud nás čekal příjemný sjezd, ale i krátké stoupání ke Komářímu
vrchu. Na Mezivrší jsme přeťali silnici Říčky -
Orlické Záhoří a pokračovali směr Panské Pole. Cestou jsme se ještě
stavili na slovíčko za kamarády na bunkru R-S 87 Průsek. Odtud už
jsme bez přestávky jeli až na Panské Pole. V plánu bylo ještě
zavítat na tvrz Hanička, ale nebe se už celkem zatahovalo a nechtěli
jsme na závěr zmoknout.
Tato kopcovitá vyjížďka byla dobrým tréninkem na naši letošní
dovolenou, při které míříme do Krkonoš a zároveň dosud naší trasou
nejdelší. Z dneška jsme měli největší zážitek z výhledu na Koruně,
který, jak už jsem zmínil výše, vřele doporučuji. |
